Památky

Dnes je ve Státním seznamu pražských nemovitých kulturních památek zapsáno téměř 2000 objektů, z toho 1440 na území pražské památkové rezervace. Z nich nejvýznamnější jsou vyhlášeny národními kulturními památkami:

Anežský klášter - raně gotický stavební komplex vybudovaný králem Václavem I. a Přemyslem Otakarem I. v letech 1234 - 1280 pro klášter klarisek (zakladatelkou a představenou byla Václavova sestra Anežka). Komplex dvou kostelů (sv. Františka a sv. Salvátora), dvou kaplí (sv. Barbory a sv. Magdalény), kláštera klarisek, domu představené a hospodářských budov. Postupná obnova po r. 1945, od r. 1980 umístěna stálá expozice Národní galerie.
NKP od 1978.

Národní divadlo - vrcholné dílo české architektury 19. stol. Budováno v novorenesančním slohu podle projetku J. Zítka z darů a sbírek. Základní kameny položeny 16. 5. 1868, divadlo provizorně otevřeno 11. 6. 1881. Budova vyhořela 12. 8. 1883, přestavbu podle nového projektu řídil J. Schulz. Divadlo znovu otevřeno 18. 11. 1883. Výzdoba dílem umělců tzv. generace Národního divadla (M. Aleš, F. Ženíšek, J. Mařák, J. V. Myslbek, V. Hynais, B. Schnirch aj.) Rekonstrukce a dostavba v letech 1977 - 1983.
NKP od 1962.

Klášter Na Slovanech (Emauzy) - s kostelem P. Marie a kaplí sv. Kosmy a Damiána. Klášter založen Karlem IV. roku 1347 při podskalském farním kostelíku sv. Kosmy a Damiána (původně románský z 12. stol.) pro slovanské benediktiny, konající bohoslužby staroslověnským jazykem. Kostel P. Marie dokončen 1372. 1611 kostel i klášter zpustošeny, v 2. pol. 17. stol. obnoveny, částečně zbarokizovány. V letech 1880 - 1885 provedena regotizace. 14. 2. 1945 při bombardování Prahy Emauzy poškozeny, kostel obnoven 1967 podle projektu arch. F. M. Černého. Ambit býv. kláštera z r. kolem 1360 rekonstruován i s vzácnými nástěnnými malbami (výjevy ze Starého a Nového zákona). Areál obnoven v letech 1966 - 1969.
NKP od 1978.

Národní muzeum - monumentální novorenesanční budova postavená podle plánu J. Schulze v letech 1885 - 1890 na místě býv. Koňské brány. Plastická a malířská výzdoba navazuje na výtvarnou tradici generace Národního divadla. V interiéru centrální síň Panteonu zasvěceného památce předních osobností národa. Muzeum založeno 1818, sbírky původně umístěny ve Šternberském a Nosticově paláci. V nové budově od r. 1890.
NKP od 1962.


Národní památník na Vítkově s hrobem Neznámého vojína - monumentální bloková stavba J. Zázvorky budovaná v letech 1946 - 1949. Památník národního odboje a býv. mauzoleum představitelů dělnického hnutí a národního odboje. 1949 uloženy ostatky neznámého československého bojovníka z dukelského bojiště.
Před památníkem od r. 1950 jezdecká socha Jana Žižky z Trocnova od B. Kafky.
NKP od 1962.


Novoměstská radnice - založena před r. 1367 jako výraz samosprávného postavení Nového Města v rámci pažských měst. Ke gotické budově, z níž se zachovala dolní sloupová síň z doby Václava IV., přistavěna v letech 1452 - 1456 radniční věž s kaplí. V letech 1520 - 1526 přestavěna v renesančním slohu a rozšířena. Průčelí obnoveno v r. 1905. 1419 se stala ohniskem povstání pražského lidu vedeného knězem Janem Želivským, které znamenalo počátek husitského období.
NKP od 1962.


Obecní dům hlavního města Prahy - secesní budova postavená v letech 1905 - 1911 podle návrhu A. Balšánka a O. Polívky na místě bývalého Králova dvora. Středem budovy je Smetanova síň, dále sály a salónky. Na vnější i vnitřní výzdobě budovy se podílela řada vynikajících umělců mj. L. Šaloun, K. Novák, J. Mařatka, F. Úprka, F. Ženíšek, A. Mucha, V. Myslbek, M. Aleš, J. Preisler, J. Panuška, J. Ullman. Jejich tvorba vytváří reprezentativní obraz umění české secese.
NKP od 1989.


Oltářní barokní obrazy Karla Škréty a Petra Brandla - v období baroka se české země opět staly střediskem umělecké tvořivosti se způsobem řešení úkolů, jež významně obohatily evropské hmotné kultury jak v architektuře, tak i sochařství, malířství i uměleckém řemesle. V malířském umění měly specifické postavení zakázky pro výzdobu interiérů sakrálních staveb. Jednalo se mimo jiné o rozměrná plátna oltářních obrazů, z nichž tři se nachází v Praze. Obrazy Karla Škréty (1610 - 1674): Madona žehná maltézským rytířům v bitvě u Lepanta (kolem roku 1651) v kostele Panny Marie pod řetězem v Praze 1 na Malé Straně a obraz Nanebevzetí Panny Marie (asi 1649) v kostele Matky Boží před Týnem v Praze 1 na Starém Městě a obraz Petra Brandla (1668 - 1735) Smrt blahoslaveného Vintíře (1718) v kostele sv. Markéty v Praze 6 Břevnově.
NKP od 2006.


Památník českého odboje 1939 - 1945 "Pečkárna" - bývalý Petschkův palác postavený v letech 1923 - 1925 podle M. Spielmanna. V letech 1939 - 1945 sídlo řídící úřadovny gestapa v Čechách. Tisíce českých antifašistů zde byly podrobeny výslechům a mučení. Všechny prostory v suterénu byly v roce 1985 upraveny jako Památník českého odboje 1939 - 1945 "Pečkárna" se stálou expozicí. NKP od 1989.


Památník protifašistického odboje v Kobylisích - areál bývalé vojenské střelnice, kde byli za 2. sv. války, zejména v době heydrichiády, hromadně popravováni čeští vlastenci a odbojoví pracovníci. Vybudován v r. 1975.
NKP od 1978.


Pasionál abatyše Kunhuty - náleží do téhož historického fondu Národní knihovny České republiky v Praze jako Kodex vyšehradský. Byl vytvořen zřejmě ve skriptoriu ženského benediktinského kláštera sv. Jiří na Pražském hradě na objednávku jeho abatyše Kunhuty Přemyslovny, tehdejší přední kulturní činitelky a mecenášky v Čechách, přibližně v období let 1313 až 1321. Je bohatě iluminován. Autorem části textů je Kolda z Koldic, jeden z nejvýznamnějších autorů starší české literatury psané latinsky.
NKP od 2006.


Sídlo Poslanecké sněmovny ČR, budovy ve Sněmovní ul. 176, Thunovské ul. 9 a 10, Tomášské ul. 8, 11 - 16 a 518 a na Malostranském nám. 6 (dům Smiřických) a 7 (Šternbernský dům); celkem tvořen 13 objekty. (Senát viz Valdštejnský palác).
NKP od 1992.


Pražský hrad - komplex palácových úředních, církevních, fortifikačních a obytných staveb, nádvoří a zahrad všech slohových období na ploše 45 ha.
Původně slovanské hradiště přebudované v 11. stol. na kamenný románský hrad, přestavovaný a doplňovaný až do 18. stol. Jádro tvoří románský palác z 1. pol. 12. stol., přestavěný v 2. pol. 14. stol., s Vladislavským sálem (1486 - 1502, B. Ried) a renesančním Ludvíkovým křídlem (1503 - 1510 B. Ried); ostatní obytné budovy přestavěny v 2. pol. 18. stol. (N. Pacassi). Na místě románské baziliky vybudován chrám sv. Víta z let 1344 - 1420 (Matyáš z Arrasu a Petr Parléř) s lodí z let 1873 - 1929 (J. Mocker a K. Hilbert); svatováclavská kaple z let 1362 - 1364 (P. Parléř), renesanční kruchta z let 1557 - 1561 (B. Wohlmut) a hrobka českých králů z let 1569 - 1589 (A. Collin). Býv. klášter benediktinek u sv. Jiří založen 973 s románskou bazilikou kolem r. 1000 přestavěnou po r. 1142. Na severní straně hradu zbytky pozdně gotického opevnění z konce 15. stol. s věží Daliborkou a vstupní Černou věží z pol. 12. stol. Zlatá ulička a budova renesančně přestavěného purkrabství z r. 1555. V královské zahradě letohrádek z let 1538 - 1563 a míčovna z let 1563 - 1568.
Od 9. stol. hrad sídlem českých knížat a králů, od 1918 prezidentů republiky.
NKP od 1962.


Soubor zvonů a cimbálů chrámu sv. Víta v Praze - ucelený, velmi hodnotný historický soubor kampanologických památek tvořený 4 zvony: Zikmund (od Tomáše Jaroše z roku 1549), Václav (od Ondřeje a Matouše na Novém Městě pražském z roku 1542), Jan Křtitel (od Stanislava na Starém Městě pražském z roku 1546) a Josef (od Martina Hilgera z roku 1602), 2 cimbály (od Tomáše Jaroše z roku 1552) a 1 barokním cimbálem od Zachariáše Deitricha z roku 1735). Zvon Zikmund je významným kovoliteckým výrobkem a současně důležitým mezníkem v českém zvonařství. Jako největší zvon v Čechách se stal i důležitým národním symbolem. Zvony Václav a Jan znamenají v pražské produkci vykročení z gotických tradic výroby zvonů.
NKP od 2006.


Staroměstská radnice včetně podzemních prostor - založena v roce 1338 s gotickou věží (před r. 1381), s orlojem (r. 1410 sestrojil mistr Mikuláš z Kadaně, 1490 opravil mistr Hanuš).
Radnice těžce poškozena za květnového povstání v r. 1945, kdy vyhořelo její novogotické křídlo, které již nebylo obnoveno.
NKP od 1992 (původně v souboru NKP Staroměstského náměstí).


Staroměstské náměstí - ústřední náměstí Starého Města. Původně Tržiště nebo Staré tržiště (na rozdíl od Nového u sv. Havla). Od 14. stol. Rynk nebo Staroměstký rynk (na rozdíl od Malostranského). Části před radnicí se ve 14. stol. říkalo Tandléřský trh, části před kostelem sv. Mikuláše Kuří trh. V 18. stol. Staroměstský plac, Velké Staroměstské náměstí, Velké náměstí. Po r. 1895 Staroměstské náměstí.
NKP od 1962 spolu se Staroměstskou radnicí, Týnským chrámem a palácem Kinských - tyto budovy od r. 1992 samostatné NKP.


Staronová synagoga - nejcennější památka pražského ghetta, patří k nejstarším dochovaným synagogám v Evropě a nejhodnotnějším dílům rané gotiky v Praze. Síňové dvoulodí postaveno zhruba v letech 1275 - 1280. Vně cihlové štíty ze 14. stol., obklopena přístavky z doby od 14. do 17. stol.
NKP od 1995.


Starý židovský hřbitov - vznik v 1. pol. 15. stol., rozšiřován v 16., 17. i 18. stol. Pohřbívání ukončeno v r. 1787. Na jeho ploše umístěno 20.000 náhrobků. K nejvýznačnějším patří hrob Abigdora Kara z r.1439, tumba Mordechaje Maisela z r. 1601 a tumba pověstného rabiho Jehudy Löwa z r. 1609. Symboly vytesané na náhrobcích označují rody pohřbených nebo jejich zaměstnání.
NKP od 1995.


Stavovské divadlo - postaveno v letech 1781 - 1783 podle návrhu arch. A. Haffeneckera nákladem hraběte Nostice, od 1799 vydržováno českými stavy (název Stavovské). 1920 odevzdáno veřejnosti, správně spojeno s Národním divadlem. 1949 přejmenováno na Tylovo. 1787 zde byla premiéra Dona Giovanniho. 1834 premiéra Tylovy Fidlovačky (poprvé zazpívána píseň Kde domov můj), do 1920 hrálo převážně německy.
NKP od 1962.


Sousoší sv. Václava - postaveno v letech 1912 - 1913, práce J. V. Myslbeka, který na tomto monumentálním úkolu pracoval od r. 1898. Jezdeckou sochu sv. Václava doprovází na soklu umístěné postavy sv. Anežky, Ludmily, Prokopa a Vojtěcha. Pomník nahradil starší barokní plastiku přenesenou r. 1879 na Vyšehrad.
NKP od 1995.

Strahovský klášter - rozsáhlý komplex kláštera řádu premonstátů zahrnuje řadu budov s kostelem a hospodářskými objekty a nádvořími. Byl založen knížetem Vladislavem II. a olomouckým biskupem Jindřichem Zdíkem roku 1140. Raně gotická a zejména rozsáhlá barokní přístavba (J.B. Mathey, A.Luraso, I.J.Palliardi) dala klášteru dnešní vzhled.
NKP od 1989.


Valdštejnský palác - rozsáhlý raně barokní komplex postavený v letech 1621 - 1626 pro Albrechta z Valdštejna podle projektu A. Spezzy a N. Sebregondiho. Hlavní budova dvoupatrová na uzavřené dispozici se dvěma nádvořími paralelními k průčelí. Na ni napojen trakt koníren s navazující čtyřkřídlou jednopatrovou budovou určenou pro provoz dvora. Severní chodba vede k příčně položené jízdárně. Její osa se asi v polovině tupoúhle zalamuje a toto zalomení je určující i pro zahradu. Bohatá vnitřní výzdoba. Sídlo Ministerstva kultury do 1996. 21. 2. 1996 schválila Poslanecká sněmovna zákon, podle něhož je spolu s paláci Kolovratským a tzv. malým Fürstenberským sídlem druhé komory Parlamentu, Senátu. Oficiálním sídlem Senátu je od 1. 3. 1996.
NKP od 1995.


Velislavova bible - vznikla v Čechách v době kolem roku 1350. Je nazývána podle svého objednatele, mnohonásobného kanovníka a mistra pražské univerzity Velislava, který působil rovněž ve službách Jana Lucemburského a Karla IV., zejména jako diplomat a pronotář nebo zástupce říšského kancléře. Jde o jeden z nejrozsáhlejších obrazových kodexů vrcholného středověku v Evropě a unikátní doklad tehdejšího dvorského umění. Je opatřen početným souborem perokreseb spoře kolorovaných pestrými barvami, jejichž námětové bohatství dokumentuje mimo jiné široké spektrum každodenního života středověkého člověka. Velislavova bible je uchovávána v Národní knihovně České republiky.
NKP od 2006kodex vyšehradský.


Vyšehrad - oblast hradu s opevněním a hřbitovem. Vznik v 10. stol. jako přemyslovské hradiště. Bájné sídlo kněžny Libuše a Přemysla Oráče. Panovnickým sídlem a centrem státu do r. 1140.
Za husitské revoluce vypálen, v 17. stol. přestavěn v dnešní barokní citadelu. Románský kapitulní chrám sv. Petra a Pavla z 11. stol. přestavěný goticky v 2. pol. 14. stol. Románská rotunda sv. Martina z konce 11. stol. Základy baziliky sv. Vavřince z konce 11. stol. Při kostele Vyšehradský hřbitov, v letech 1889 - 1893 vybudováno národní pohřebiště Slavín, kde jsou pohřbeny nejvýznamnější osobnosti české kultury.
NKP od 1962.



Hradiště a keltské oppidum Závist - pravěká pevnostní soustava obývaná již od 3. tisíciletí př. n. l. V 5.-1. stol. př. n. l. opevněné mocenské středisko Keltů, oppidum. Ve 4. - 5. stol. vybudováno první keltské hradiště se svatyní na akropoli. Na přelomu 2. a 1. stol. př. n. l. bylo přebudováno a rozšířeno. Významné nálezy slovanského osídlení sahají od příchodu Slovanů až do přelomu 9. a 10. stol. Nejrozsáhlejší pravěký opevněný celek na území Čech, který pravděpodobně po dlouhé období tvořil centrum pravěkého osídlení české kotliny.
NKP od 1989.


Zbraslavský klášter - původní lovecký dvůr Přemysla Otakara II. věnovaný Václavem II. řádu cisterciáků. Pohřebiště Přemyslovců Václava II., Václava III., královny Elišky, Václava IV. Základní kámen položen 1297. Klášterní kostel P. Marie a klášterní budovy dostavěny 1333, zničeny 1420 husity a znovu poškozeny za třicetileté války.
Chrám zanikl, jeho půdorys zjištěn archeologickým průzkumem. Klášter obnovován od 2. pol. 17. stol. do 1. pol. 18. stol. 1785 zrušen a přeměněn na rafinerii cukru. V letech 1911 - 1925 postupně obnoven podle návrhů D. Jurkoviče a A. Čenského. Zničený gotický chrám měl nahradit barokní kostel z let 1650 - 1654. Západně od kostela čtyřkřídlá dispozice býv. konventu, stavba zahájena 1709 podle J. Santiniho a dokončena 1724 - 1732.
NKP od 1995.

Praha 1 - Staré Město, Alšovo nábřeží 12, čp. 79/I

Rudolfinum je jednou z nejvýznamnějších staveb české novorenesanční architektury. Je společným dílem předních českých architektů druhé poloviny 19. st., arch. Josefa Zítka (stavěl Národní divadlo) a arch. Josefa Schulze (stavěl Národní muzeum). Objekt byl postaven nákladem České spořitelny, tehdy německého ústavu Böhmische Sparkasse, jejíž zastupitelstvo se rozhodlo k 50. výročí založení tohoto nejstaršího peněžního ústavu v Praze vybudovat velkolepý stánek pro umění. Zastupitelstvo ústavu požádalo tehdy korunního prince (arcivévodu) a následníka habsburského trůnu Rudolfa, aby budova mohla nést jeho jméno Rudolfinum. Po vzniku ČSR a zejména po druhé světové válce byl uveden do života na tehdejší dobu přijatelnější název Dům umělců. V dnešní době se opět vžil krátký starý název Rudolfinum, který je uveden i na pamětních deskách v budově. Pro stavbu objektu byl použit pozemek na Rejdišti, který byl odedávna skládkou, posléze skladištěm dřeva, byla zde pila a několik dalších závodů, které byly demolovány. Obestavěný pozemek má rozlohu 5 315 m2. Stavba byla započata r. 1876 a za vedení stavby ing. Václavem Vejrychem byla dokončena včetně vybavení r. 1884, kdy byla vysvěcena. Stála dva miliony zlatých. Je to první moderní pražská budova složitého víceúčelového provozu. Měla hostit odbory hudby, výtvarných umění a uměleckého průmyslu a sloužit Jednotě pro zvelebení hudby v Čechách, Vlastenecké jednotě přátel umění a Umělecko-průmyslovému museu. Objekt má obdélníkový půdorys, který je výrazně rozdělen do dvou svébytných částí: jižního traktu s Dvořákovou síní a severní části s několika sály, které mají horní osvětlení a jsou soustředěny kolem ústřední monumentální dvorany s proskleným stropem. Celkem je zde na 80 místností, které zabírají osm tisíc čtverečních metrů plochy.
Slavnostní otevření se konalo 7. února 1885. Ředitel pražské konzervatoře dirigoval orchetr svého ústavu, který přednesl mezi jiným Dvořákovu II. slovanskou rapsodii. O jedenáct let později v lednu 1896 zde zahájila činnost Česká filharmonie, která na svém prvním koncertě pod taktovkou Antonína Dvořáka hrála III. slovanskou rapsodii a symfonii Z nového světa. Na počest této události byla pak koncertní síň pojmenována Dvořákovou síní.

V letech 1919 - 39 v budově sídlila Poslanecká sněmovna Národního shromáždění ČSR, pro jejíž potřeby provedli stavební úpravy architekti Václav Roštlapil a Rudolf Kříženecký. Znamenalo to značný zásah do vyvážené podstaty stavby. V r. 1925 byl dům spojen s budovou sousedního Akademického gymnazia, kde byly zřízeny parlamentní kluby. V r. 1923 přešla budova z majetku České spořitelny do majetku státu. Za druhé světové války v letech 1940 - 42 část Rudolfina rekonstruoval arch. Antonín Engel (jediný tehdy žijící žák Josefa Zítka) a Bohumír Kozák zpět pro hudební účely, tentokrát pro Německou filharmonii, čímž vlastně zachránili koncertní části objektu. Zejména Engelovou zásluhou byla zachráněna Dvořákova síň a dovedena k dokonalosti její akustika. Z doby okupace se traduje historka o rozkazu říšského protektora Reinharda Heydricha odstranit sochu Mendelssohna-Bartholdyho z atiky Rudofina pro jeho neárijský původ. Dělníci omylem začali odstraňovat sochu Hitlerova oblíbence Richarda Wagnera, naštěstí se na omyl včas přišlo a byl napraven. Socha Mendelsohna-Bartholdyho byla během války tajně ukryta a po válce vrácena zpět na své místo. Po roce 1945 sloužilo Rudolfinum jako koncertní prostory se zázemím České filharmonie a jako výukové prostory Akademie múzických umění a konzervatoře. V r. 1946 se zde konal první festival Pražského jara, jehož se účastnil světově proslulý klavírista Rudolf Firkušný. Centrem prestižního mezinárodního festivalu Pražské jaro je Rudolfinum dodnes.

V letech 1990 - 92 bylo Rudolfinum obnoveno podle návrhu Karla Pragera pro původní hudební a výtvarné poslání. Každý detail, architektonický prvek i veškerá umělecká výzdoba včetně okolí nyní odpovídají původnímu vzhledu. Na atice budovy jsou restaurované sochy slavných hudebníků (Georg Friedrich Händel, Ludwig van Beethoven, Wolfgang Amadeus Mozart, Johann Sebastian Bach a další), na jejichž tvorbě se kromě rakouských a německých umělců podíleli i naši významní sochaři Ludvík Šimek, Tomáš Seidan, Bohuslav Schnirch, Bernard Seeling, Jindřich Čapek aj. Od nich jsou i sedící hudební múzy po stranách vnějšího schodiště z náměstí a sochy dvojic lvů a sfing u krytého podjezdu na východě a u vstupu k výstavnímu sálu. Na hrudi kamenných sfing při vchodu z nábřeží je včelka jako symbol spořivosti České spořitelny, která stavbu financovala. Stejný symbol včelky je v Dvořákově síni, kde zlatou včelku v modrém poli nesou andílci. Dvořákova síň má po rekonstrukci 1023 míst. Její akustika je na světové úrovni, nové je podium se zabudovanou klimatizací v podlaze. Výzdoba stěn Dvořákovy síně měla představovat historii umění, ale čeští malíři se tehdy výtvarné soutěže nezúčastnili, a tak místa určená pro malbu zůstala prázdná. V Dvořákově síni jsou umístěny tyto busty významných hudebníků: Václav Talich, Rafael Kubelík, František Stupka, Václav Neumann, Karel Šejna. Vedle Dvořákovy síně je bývalý Malý sál, dnes Sukova síň s 211 místy, která slouží přes sto let komorní hudbě a kde se také odehrávaly umělecké začátky skladatele a interpreta Josefa Suka, Dvořákova žáka. Skladatelův vnuk houslista Josef Suk zde odhalil bustu skladatele Josefa Suka, která je dílem Otakara Španiela. V r. 1994 zde byla odhalena pamětní síň s expozicí houslového virtuoza Jana Kubelíka. Velký prosvětlený sál s několika korintskými sloupy sloužil původně výstavám výtvarného umění, poté byl nevhodně využíván jako archív. Po rekonstrukci je v něm překrásná kavárna pro veřejnost, která slouží i k pořádání recepcí. V prvním patře směrem do ulice 17. listopadu je elegantní prezidentský salonek, přístupný bočním tzv. kočárovým vchodem z této ulice. Má krásný klenutý strop a je vybaven stylovým nábytkem a doplňky. Původní fontána, která stála ve velké dvoraně, byla přenesena do prostoru pokladen. Tvoří ji části které pocházejí z Muzea litiny v Komárově. Na původní místo se vrátily z Brna nádherné varhany, které pro Rudolfinum vytvořil r. 1884 německý varhanář Sauer z Frankfurtu a které vyzdobil sochař Müller z Mnichova. Do Brna byly přemístěny v době, kdy byla v Rudolfinu poslanecká sněmovna. Na původní místo na průčelí byly vráceny po rekonstrukci i pylony slavnostního osvětlení s bronzovými podstavci, které se odlévaly r. 1885 a které jsou složeny z více než čtyř tisíc komponentů. Měří 14 m a pro rekonstrukci musely být demontovány. Celý objekt je bezbariérový.
Rudolfinum je národní kulturní památkou.

Karlův most dal postavit císař Karel IV. roku 1357. Stavbu vedl Petr Parléř a dokončil ji v roce 1402. Most je 515 metrů dlouhý a má šestnáct mostních oblouků. Sochařská výzdoba skládající se z 31 plastik vznikala v letech 1657-1938.

V roce 2007 se Karlův most stal hlavním námětem propagace Prahy v zahraničí. Na začátku léta totiž uplynulo 650 let od jeho založení. Šlo výročí významné pro kulturní dějiny celé Evropy a bylo také náležitě oslaveno. Časně nad ránem 9. července v 5.31 hodin byla také sehrána scéna se založením základního kamene.

Kolem mostu je však rušno stále, i když zrovna neslaví narozeniny. Je to tak významná památka, že jako jedna z mála má své i vlastní muzeum. Leží hned u paty mostu a právě v muzeu lze nalézt mnohá tajemství této úchvatné památky, která je opředena řadou mýtů. Ať je to například příběh sv. Jana Nepomuckého, či pověst o trestání nepoctivých živnostníků. Muzeum Karlova mostu je nemladším muzeem v Praze a je charakteristické tím, že svou expozici stále doplňuje o nové poznatky, které přinášejí výzkumy historiků a archeologů. Například jen tam lze vidět, jak byl most skutečně stavěn, či předchůdce mostu Most Juditin.

Kdo ví, zda se nakonec v muzeu neobjeví i základní kámen mostu, který už dlouhou dobu odborníci hledají. Při opravách mostu v 60. letech nalezen nebyl, sonda, kterou udělali na základě odborných posudků pracovníci firmy SMP CZ u tzv. nultého oblouku tedy na Křížovnickém náměstí, odpověď na to, kde se nachází základní kámen nedala. Oprava mostu, která skončí v roce 2010 je sotva v první třetině a není vyloučeno, že v průběhu prací, které bedlivě sledují odborníci, nedojde k překvapujícímu objevu. I přesto, že se most opravuje, je stále průchodný a o výhledy z něj turisté nepřijdou. Naopak pro mnohé je zajímavé dívat se na práci při opravách. Při troše štěstí je možné vidět rozebírání kamenného zábradlí a nebo jeho obnova, která se odehrává klasickým kamenickým způsobem.

Předchůdci Karlova mostu
V místě mostu býval nejprve přechod přes svázané klády, tzv. prahy. V 10. stol. už je zmiňován dřevěný most, který ale býval ohrožován každou větší vodou, proto nechal Vladislav II. postavit kolem r. 1170 kamenný most Juditin. Ten zde stál až do r. 1342, kdy byl zničen povodní. Most vděčil vzdělané a energické Vladislavově manželce Juditě Durynské nejen za jméno, ale pravděpodobně se hodně zasloužila i o jeho samotný vznik.
Do dnešní doby se z mostu dochoval románský reliéf v interiéru menší malostranské mostecké věže (zobrazuje sedící postavu, zřejmě panovníka, který odevzdává listinu klečícímu - existují různé názory, o jaké postavy a jakou událost se mohlo jednat). Ve zvýrazněném nárožním rizalitu křižovnického kláštera je zastavěna staroměstská mostecká věž ze 13. stol. a pod průčelím kláštera se dochoval krajní staroměstský oblouk (v dnešní galerii). Další zbytky oblouků jsou ve sklepech několika domů v ulici U Lužického semináře. Hlava Bradáče, která je dnes ve staroměstské nábřežní zdi, byla původně také na Juditině mostě, zřejmě na prvním staroměstském oblouku, a sloužila jako vodočet. Jak vypadala románská mostní dlažba je možno vidět u viničního sloupu sv. Václava na nároží kostela sv. Františka.